200 zbraní pro vás chystají Kopice nádhery

24. 3. 2026 | Zbyněk Konvička | Diskuze (0) | Kultura

Původně písecká, dnes z Prácheňska, kapela 200 Zbraní ohlásila vydání nové desky. V jejich případě se dá mluvit o velké události, skoro zázraku. Do studia Hellsound v Česticích se zavřeli po dlouhých 20 letech a nahráli 12 zbrusu nových pecek. A přidali navrch jeden vlastní cover ve stylu 80–tek. Nové CD nazvali KOPICE NÁDHERY a pokřtí ho v Divadle Pod čarou v pátek 10. dubna. Jako hosty si pozvali skupinu Sklepsound. Po zkoušce kapely jsme si povídali s jejími protagonisty: Karlem Petro a Tomášem „Mázou“ Mazancem (kytary a zpěvy), Láďou Košťálem (baskytara) a Honzou „Mahonym“ Horkým (bicí).

Poprvé jsem vás zaznamenal někdy kolem roku 1995 v Národním domě v Prachaticích, kde jsme s vámi hráli s naší kapelou Apples, strakonickými Z ničeho nic a dalšími kapelami. Jak vzpomínáte na vaše začátky v 90–tkách?
Karel: Já se s Mázou, bohužel, potkal na základce. Od páté třídy jsme spolu chodili do 5.D, což byla matematická třída. Byli jsme totiž na matiku strašně geniální. Máza později chodil posedávat na lavičky na Gottwalďáku (pozn. dnes sídliště M. Horákové) a hrál tam Éečka. Chtěl, abychom hráli taky, ale já tenkrát uměl jen na klavír. Říkal, že kdybychom chtěli založit kapelu, tak v ní nebudu, že se mám učit na kytaru. V první sestavě byl Máza na basu, Řepan na kytaru a já na bicí. Tomáš „Řepan“ Řeřábek, byl taky náš spolužák.
Máza: Skoro hned tam byl i bubeník Jirka „Žako“ Žák. To bylo někdy v roce 1992.

Kroutíte už 34. sezonu. Měli jste už nějaké zkušenosti s muzicírováním?
Karel: Na gymplu jsem chodil do třídy s Michalem Kubelků. A Michal hrál dobře na klávesy a klavír. Jeho táta hrál jazz a blues. Dali jsme se dohromady a založili kapelu Rukáv. Hráli jsme vlastní věci, ale třeba i Depeche Mode. Měli jsme dvoje klávesy, bicí, kytaru a zpěv. S námi hráli v kapele taky Libor Všetečka, Jirka Reiniš a Dalibor Šťastný. To byla první, co si pamatuji.
Máza: Já jsem chodil řvát na hokej.

A kdy se vám vykrystalizovala současná sestava s Láďou Košťálem a Honzou „Mahonym“ Horkým?
Láďa: Jestli si dobře vzpomínám, tak to bylo v roce 2016. Řepan s tím chtěl už po několikáté praštit. Máza začal shánět basistu a já si říkal: Tohle je veselá parta, to by mě možná mohlo bavit. A protože jsem už zase nějakej pátek nehrál (pozn. před Zbraněmi v kapele Anonym rock), tak volám Mázovi, že bych to zkusil. Měli jsme pár zkoušek, odehráli jednu akci a skončil bubeník. A teď přichází Mahony, aby řekl, jak k tomu přišel on jako slepej k houslím.
Mahony: Mě oslovil Máza na oslavě našeho vodáckého kamaráda, kolegy z naší kapely Mamuma. Věděli jsme o sobě, protože nás několikrát zvučil. A já si říkal, že by to mohlo být zajímavý. A že bude sranda. S Mamumou jsme hráli tak dva koncerty do roka, takže muziky tolik nebylo.
Karel: Jen bych podotkl, že po bubeníkovi Jiřím „Žako“ Žákovi, hrál s námi Martin „Kozy“ Kozák a nahrál s námi desku Krátká pohádka bez samohlásky v roce 2005 a byl s námi až do roku 2016.

Ale vaši první demokazetu Játra jste nahráli hned v roce 1992 a nasázeli tam hned 20 písniček.
Karel: Protože na ni měl Máza materiál. Přišel z vojny celej rozhicovanej a nas…, a tak to sypal jednu za druhou. Nahrávali jsme ji u jednoho kamaráda na Strahově jen na dvě stopy, muziku a zpěv. Ale bylo to čistě nahrané a bylo tomu rozumět.

Kdy ti, Mázo, přešla ta angažovanost, a přišly na řadu spíš recesistické texty?
Máza: Postupně …
Láďa: K tomu musím podotknout, že zrovna právě ty recesistický texty byly to, co mě na té muzice lákalo. Dělat si ze všeho srandu a nebrat se tak úplně vážně. A proto jsem vlastně na to kývl a chtěl to s klukama zkusit.
Karel: Je pravda, že my se vyznačujeme různými převleky na koncertech. Ne, že bychom na to dbali, ale on se totiž Máza stydí vystupovat, a proto se převléká. Aby byl někdo jiný. A já to teď prozrazuji, protože on to na sebe neřekne. My jsme se tedy začali stylizovat a aspoň já jsem s ním byl vždycky převlečený za nějakýho kokota. A kluci, když přišli do kapely, to vzali za bernou minci a začali se převlékat rovnou, což se u Řepana ani Kozyho nikdy nestalo.

Co si vybavuji, tak jste začínali v oranžových helmách a vestách…
Karel: To byly nádražácké helmy, Správy železnic…
Máza: To nám poradil kamarád Zuzáč tenkrát. Povídá: „V armádním výprodeji mají za čtyřicet korun parádní helmy, to by vám slušelo.“

Když jsme narazili na vaše kostýmy, kam na ně chodíte?
Láďa: To je asi momentální nápad. Vždycky řeknu manželce, pomoc mi něco vymyslet. A ona vždycky řekne: „Zase ze sebe budeš dělat úchyla?“ Tak občas sáhnu do jejího šatníku, občas někam jinam. Máme kamaráda, který vždycky vysvlékne svojí matku a půjčí nám něco jejího.

Ty máš, Láďo, oblíbené sukně a kombiné, že?
Láďa: No právě, to bereme právě od té kamarádovo maminky.
Karel: Mázovi to nosí zase jeho žena Pacina ze sekáče, a vždycky něčím zaperlí.

Mě hrozně bavil Hurvínek s obrovskýma ušima…
Láďa: Ne, to byl Aleš Háma…
Karel: To mělo to svou stinnou stránku, protože Máza přes ty Hámovo uši neslyšel, co hraje. My tři jsme hráli dohromady, ale on úplně jinou písničku, s jinou kapelou…
Láďa: Těch převleků už bylo spoustu. Máza měl na hlavě Čapí hnízdo, adventní věnec, byl Rocky Balboa, B. B. King nebo Řepková víla. Já byl zase Vodňanský kuře…

Druhé a třetí cédečko jste nahrávali jako spoustu kapel z Písku, Strakonic a okolí v plzeňském studiu Avik. Jak se vám tam nahrávalo?
Karel: Ještě před tou první deskou jsme v Aviku nahráli na desku Plzeňská scéna a okolí dvě písničky Chci ti dát a Autobus. To byla ta kompilace. Byly tam taky z Písku Yn lok eldev an lok s Ráďou Hudcem. Nahrávali jsme to ještě analogově, to nebyl digitál. S Pavlem Bromem, zvukařem, to bylo úžasný. Byl do toho hrozně zapálený, bavilo ho to, dokázal nám poradit.

Kdo nosil do kapely texty a muziku?
Karel: Máza přinesl vždycky tak 90 % písniček. Já jsem jen příštipkář. Mně spíš s Mázou bavilo tvořit, když něco přinesl, tak vymýšlet druhé hlasy a melodie ke kytarám. Nikdo z nás na kytaru pořádně neuměl, tak jsme to ladili nějak podle sluchu. Jednou nám Pavel Malina (pozn. známý písecký hudebník, který doprovázel např. Pavlínu Jíšovou nebo Pavla Bobka), který s námi hrál v Beelleem Beatu říkal: „Vaše deviza je v tom, že se postavíte a zahrajete. I když tam budou chyby, tak ta energie z toho, že vás to baví, tam bude, a toho se držte.“

Čtvrtou desku, kterou jste dali dohromady po 20 letech, budete křtít 10. dubna v Divadle Pod čarou. Co se dělo během těch 20 let?
Máza: Písničky vznikaly postupně, hned potom, co se natočila ta poslední. Jenomže při naší frekvenci zkoušení toho moc neuděláš.
Karel: A hlavně odcházeli kluci, Řepan a Kozy.

Zbraně se ale nerozpadly a jsou pro vás pořád radost, když se k nim vracíte…
Karel: Pro mě byla hlavně radost, že kluci Láďa s Mahonym přišli na zkoušku a uměli to a měli chuť něco nového dělat. Přinesli novou energii a baví je to. To je jedno pak, co hraješ.

Kolik akcí do roka teď hrajete?
Máza: Říkáme, že hrajeme 10 akcí za rok, ale je jich tak pět.

Tak to si je i víc užíváte, když jsou pro vás vcelku vzácné…
Láďa: Už jsme párkrát vyrazili i na šňůru, když jsme hráli třeba dva víkendy po sobě.

Když jste plánovali novou desku, tak jste její název poptávali veřejně od lidí. Chtěli jste, aby vám posílali tipy. Koho nakonec napadl název Kopice nádhery?
Láďa: Od fanoušků přišla spousta návrhů, spousta i od kapely. Měli jsme ale strašný problém se na nějakém shodnout. Pak jsme si vzpomněli, že zvukař Honza Kapák, který CD natáčel, po každé nahrané písničce zvolal: „No hoši, to je kopice nádhery!“ On to slovní spojení pořád používal, tak jsme si řekli proč ho nepoužít pro název desky.

Co vám udělala Greta Thunbergová?
Karel: Mně celkem nic, text napsal Máza…
Máza: Tam není vůbec nic, co by nám udělala. Píseň ji přece opěvuje…
Láďa: Je to oslava její osobnosti, po našem…

Mázo, ty jsi měl sen, že se účastníš jako porotce pěvecké soutěže s Palo Haberou a Ondrou Hejmou?
Máza: Jednou jsem viděl Superstar a přišel tam nějakej nabušenej interpret, že hraje v kapele a myslel si: Teď vám to tady nandám a začal hrozně hýkat… a Habera: „Stop! Už první tón a úplně falešnej." Na Hejmu zase vykřikoval jinej interpret: „Tak mi to pojďte zazpívat, když jste mě tady zkritizoval.“ A Hejma na to: „Ne, já tady od toho nejsem.“ No a mně by hřálo, že sedím vedle nich, vedle Habery a Hejmy.

A co skladba Když už nejsi… ?
Láďa: Strašně rád říkám, že Máza píše oduševnělý texty ze života. Když se do toho textu zaposloucháš, tak je v něm v podstatě jedna jediná věta, která vystihuje úplně všechno.
Karel: U téhle písně to mám tak, že když jsou nějaké horší dny a jsem třeba vzteklej, tak se pak vždycky zastavím a řeknu si: „Hlavně nebuď debil!“ To je teda refrén písně, a to mi pomáhá.

Přijde vám, že se lidi dneska pořád do někoho stylizují nebo na něco si hrají?
Karel: Hlavně nejsou transparentní. Uvnitř nejsou to, co dělají navenek. Nejsou pravdiví. Ty děti to poznají, ale dospělí už ne.
Máza: Hlavně nejsou transsexuální…
Karel: Transcedentní…

Na facebooku jste k dubnovému koncertu zveřejnili také speciální výzvu…
Láďa: Jak už jsme říkali, rádi se převlékáme za nějakého úchyla nebo něco takového. A řekli jsme si, když se to lidem líbí, je to pro ně legrační, tak proč to nevyužít. A vyhlásili jsme, že kdo přijde v ještě ujetějším převleku, než používáme my, tak tři nejlepší kostýmy odměníme novým podepsaným cédéčkem. Ať si lidi vezmou na sebe něco legračního. Zkrátka ať se neberou tak vážně.