Písecký svět

To by asi řekla posluhovačka panu Švejkovi při pohledu na horečnou politickou aktivitu v tom krásném městě Písku.

„A kdože to chce udělat?“, opáčil by zamyšleně pan Švejk a asi by si přestal masírovat bolavá kolena, protože to by byla událost trochu nezvyklá, zvláště proto, že se o ní přeci veřejně nemluví. Ale stejně by se asi zamýšlel nad tím, zda je ještě browning tou vhodnou zbraní.

„No, přece ti, kteří prohráli volby!“, vyhrkla by paní Millerová, což by asi pan Švejka donutilo k vážnému zamyšlení nad tím, co se to děje s tou oslavovanou a prý tak krásnou demokracií.

Asi by tomu všemu nerozuměl. Stejně tak jako písečtí voliči. Dostavili se přeci poslušně k volbám a odevzdali hlasy podle toho nejhlubšího přesvědčení. Že by byli nadšeni tou či onou stranou se říci nedá, ale asi uvážili, že ten starosta, který se poslední léta staral o blaho města, to špatně nedělal. Nehledě na to, že je to celkem slušný člověk, kterých je v politice celkem poskrovnu.

A tak se stalo, že to z vůle lidu vyhrála ČSSD. A když někdo vyhraje, tak jsou tu také ti, kteří prohráli a vypadá to tak, že by utřeli nos. To se jim však moc nelíbí, jim se libí vládnout, proč také ne, vždy se přitom kutálí tolik miliónů, že se i klidně může stát, že se mnohý nějak zakutálí do nějakého toho koutka, kde ho již nikdo nenajde.

To se občanům moc nelíbí, ale to prý nehraje roli. Ono se to dá prý vždy nějak zaonačit, aby se jeden dostal k moci. Tedy, aby si jeden hrál s budoucností města a občanů i přesto, že ho nikdo nevolil. Občas se tomu říká politický obchod. Ve skutečnosti jsou to však čachry a prapodivná hra s výsledky voleb. Máme sice demokracii, většina tedy rozhoduje, ale vůbec nerozhoduje, kdo tu většinu tvoří. Takže, když se všichni ti, kteří rozhodnutím občanů prohráli, spojí, tak mají tolik hlasů, že si mohou dělat, co chtějí. Na vůli občanů pak mohou pěkně kašlat. Ten si odvolil a teď musí mlčet.

Já si myslím, že tomu tak není, že slušní lidé se mají vždy ozvat a spojit se. Protože hlas spořádaného občana by měl platit více, než nějaký politický handl, který by spíše patřil na koňskou tržnici. Voliči v Písku jednoznačně rozhodli o tom, kdo by měl být starostou. A u toho by mělo zůstat, ať se to zbytku světa líbí či nelíbí. Ti, co prohráli, by to měli pokorně uznat, protože jen tím mohou dokázat, že respektují demokratickou myšlenku společnosti.

Jestliže však docílí opaku a prakticky se neférovým způsobem, který odporuje zdravému rozumu, dostanou k moci, tak jen plivnou do očí všem občanům, kteří mají zájem na poctivém vládnutí. Byl by to vlastně politický puč, který by vše postavil na hlavu a jen dokázal, že chodit k volbám je k ničemu. A to by bylo to nejhorší, co by se nám mohlo stát. Stali bychom se jen obětními beránky a někdo by z nás dělal hlupáky. Asi bychom se posléze nemohli ani podívat do očí vlastním dětem. Co bychom jim tak mohli vykládat o morálce?

Takže pokud k tomu puči dojde, nebyla by úvaha pana Švejka o vhodné zbrani nijak scestná, protože i přesto, že by nikdo nevystřelit, by vlastně šlo o politickou vraždu. A já si myslím, že je na všech slušných občanech našeho města, abychom se tomu pokusili ze všech sil zabránit. Abychom se postavili na obranu skutečné demokracie, která respektuje přání a vůli voličů. Po letech diktatury jsme si vybojovali systém, který by měl respektovat občana. Společenský systém, který by neměl tolerovat egoistické mocenské touhy jedinců.